na Blog.cz

... sedím, hledím, přemýšlím... o čem? asi o sobě, o tom co budu dělat, co změním... nenacházím východisko, ale to je asi tím, že přemýšlím až moc... ach, ta současnost mě ubíjí =( je to jak, když padají kroupy =( padají a padají a ono to bolí =( narádí to na tělo, které se nemá kam schovat =(.... hledá kam by se ukrylo... k přátelům? nevím, i oni toho mají dost a nechci otravovat... k rodině? hmmm když by věděli, asi by nevěřili... sama u sebe? už asi ne... časem možná... jediný co cítím je bolest, strach a zmatek... =(

Nějako sedím nad klávesnicí, která mě nutila napsat do vyhledávače moji stránku, donutila mě přihlásit se, a napsat sem pár řádek... Nevím, co tu vůbec dělám... Můj život začal být víc a víc fotbal, škola a přátelé a na tohle jsem pozapomněla, ale co já vím, třeba se sem časem zas vrátím... Teď mě to donutilo psát, nevím proč, nikdy jsem neměla takovou potřebu psát, ale teď ju... Píšu kraviny, ale píšu... =/

Zdar lidičky, tento blog zanedbávám... Ale nějako je to asi jedno... Nemám co dělat, tak sem písnu pár řádků...

Už asi dva týdny mám takovou divnou náladu, takovou smutnou, otrávenou, prostě to nejsem já! Štve mě to... Ke svému příteli se chovám jako k něčemu samozřejmímu, ale ono to tak není! nevím proč to dělám,mrzí mě to, ale nemám sílu s tím nic dělat, skoro nic mě nebaví, nemám náladu na společnost =o( Prostě nějaký divný, ani na prázdniny se moc netěším, dneska je první prázdninový den a já si zapomněla vyplnout včera budík a vzbudila jsem se před šestou, jako pak jsem se probudila ještě ale nic moc no...

Jinak včera byla rozlučka se třídou, teda ne se třídou,ale jen s někým kdo odchzí pryč... Kdybych nebyli kluci tak nametený ani bych nevěřila, že by mě nebo někoho jinýho dokázali tak obejmout! Bylo to pěkný, ale jela jsem brzo domů... Celkově před tím byla bouřka a pršelo ale pak se zas udělalo dusno a mě nebylo dvakrát nejlíp =o(

No tak já třeba někdy zase písnu... Mějte se a užijte si prázdniny!!!

Ahojky... Tak jsme po dlouhé době také ve fotbale vyhrály, a nebylo to jen nějaká plichta, ale 3:1... Jako všichni jsme byly strašně šťastný! Zářily jsme! Bylo to něco krásnýho, po dlouhé době vyhrát! Ale to vše bylo jen navenek, ale uvnitř jsem zmatená, smutná a vystrašená! Z čeho? Ani sama nevím,nikdo to neví =o( Nebo já to možná vím, ale mluvit o tom s nikým nechci a nebudu! No nebudu to rozebírat,stejně to nemá cenu!

Jinak včerejškem to byl 1 rok, co jsem s klukem, kterýho mám strašně ráda,který mě dokáže pohladit, když to potřebuju, který je po mémboku, když padám =o( Oba víme, že jsou věci,který nás oba dva vytočí, že existuje něco na čem se neshodnem, ale vždy to zatím umíme vyřešit! Nebudu to rozebírat,oba víme!

Nic moc jsem nenapsala, jako ono je hodně co bych mohla psát, ale nemůžu! Ale to je jedno!!! Mějte se ahoj

Ahoj lidi, dost dlouho jsem tu nebyla, ale nějako se potřebuju vypsat =o) Za poslední dobu se toho stalo docela dost a nějako se nemůžu z toho dostat =o/ Ale nějako to časem půjde...

Jeden z nejhorších věcí co se stali za poslední dny, bylo to, že můj fakt dobrej kámoš se vysekal na motorce a je na tom dost špatně =o( Dneska jsem ho viděla a skoro nemohl chodit, ruku měl obvázanou a já myslela, že asi uteču, kdybych v tom krámě byla sama bez maminy, tak opravdu uteču! Když sem se to dozvěděla, tak jsem skameněla a najednou jsem nevěděla co mám dělat =o( Brečela jsem jak malá holka, pláč neustával a ta bolest co v mém srdíčku najednou byla, to bylo děsný!!! Jsem šťastná jen za to, že žije, protože bych to asi nezvládla psychicky! =o( Mám ho strašně moc ráda a on to ví! Ale přesto dělá kraviny, hodně lidem na něm záleží, ale nějako on si to neuvěomuje a tím nám ubližuje, doufám, že tohle dost poučilo!!!

Mno jinak zítra mi odjíždí brouček na cyklák, jako bude mi chybět, ale to nějako dáme, je to jen týden a já se konečně budu učit =oD jako ne že bych se neučila, ale znáte to možná, je to člověk, který mě podrží nad vodou, dokáže mi říct co se mu nelíbí a toleruje moje nálady a moji výbušnost =oD Obdivuju ho... Mám ho ráda a vím, že on mě taky a že ještě nějaký ten čas budeme spolu... Jsem za něj ráda, opravdu je to člověk, který stojí vždy při mě, dokáže mít klidnou hlavu, když já se nervuju, dokáže mě pohladit, když se pohádáme nebo neschodneme! je dost hodný, někdy si říkám, že si ho nezasloužím! Že by si zasloužil holku, která nebude takovej cvok, nervák a někdy pesimista! nebo spíš realista jako já!! =o) ale to je na něm a na mě, jak to dokážeme víst =o/

Tak já letím, určitě se sem zase ukážu, nějako se někdy musím vypsat =o)

lidi, omlouvám se že sem nechodím, ale nějak nemám čas, mám ve škole biologickou olympiádu a začali mi tréninky a tak fakt toho času mám strašně málo... přemejšlím, že tento blog nějako asi pozastavím, nechci ho rušit, ale nebudu sem chodit tak často tak jedou za měsíc, jednou za dva týdny, ještě uvidím , ale určitě ne tak často... Moc se SB omluvuju, ale opravdu nemám čas už ani na sebe! =o(Jinak se mám celkem dobře, ale jako psychicky jsem na tom trošku hůř, protože moc věcí nestíhám =o(

tak se tu mějte... ahojky =o) a nezlobte se!

[Refrén]

----------------------------------

Sentimentální dny v nejasných zamlžených oparech mé paměti, které se zdají, jako by už nebyly pravda. Maluju obrazy, které už nejsou tak smutné. Stránky, které jsem obrátila, jsou lekcí, ze které jsem se poučila.
Někdo rozsvítil světlo- je to světlo do mojí duše. Chci, abys věděl- můj život se změnil, ale pořád ještě žiju ve snech, že vše bude v pohodě. Mám to za sebou- narazila jsem do milionů zdí, ale pořád ještě doufám, že vše bude O.K. Už neopakuju znova svý chyby.

Chycena v síti plné bolesti, na kterou je těžké zapomenout. S tím časem jsem už skoncovala. Stránky, které jsem obrátila, jsou lekcí, ze které jsem se poučila…